V této zemi mě už nic nepřekvapí

To, co se v posledních pár dnech událo na české politické scéně, hlavně okolo prezidenta Miloše Zemana, je něco, co by se již opakovat nemělo. Nedělám si ale žádné iluze a jsem přesvědčena o tom, že neuplyne ani měsíc a budeme řešit podobné věci.

"Poslanců přišla sotva čtvrtina, místo interpelací šli domů." Tak takto si představujete pracovní proces? No, dobrá, jak pak ale má ta naše zemička potom vypadat, že? Současní zákonodárci, kteří jednají pár minut. Prezident, který se chová jako buran z té nejohavnější krčmy. Ani nemluvě o tom, v jakém oblečení si přišel režisér Sedláček pro státní vyznamenání do snad nejvýznamnějšího místa v republice.

Je mi z toho všeho už nějak těžko u srdce. Stydím se za svého prezidenta, ale přeci jen jedno mu odepřít nemohu. To, že udělil Řád Bílého lva Nicholasu Wintonovi, muži, který si opravdu toto vyznamenání zaslouží, přidává prezidentovi na bodech, bohužel body opět ztratil při nedělních Hovorech z Lán.